Povím vám jeden příběh. Příběh mé klientky Jany.

Paní Janě se to nedávno stalo. Psychicky zkolabovala. Je matkou 2 školáků a na velmi vysoké manažerské funkci. Její život se zdál dokonalý. Ale jen jejímu blízkému okolí. Jana vše zvládala na jedničku. Děti, domácnost, svou funkci úspěšné manažerky, manželství, přátele, vždy plná energie a úsměvů…ale Jana to tak už delší dobu necítila. Cítila se vysílená. Jen si nedovolila přiznat, že by něco nezvládla. Všichni jsou přece na její výkon a dobrou náladu zvyklí.

Poslední dobou ale nemohla ráno pomalu vstát z postele. Vždy následovalo rychlé kafe, s křikem na své děti, které potřebovala nacpat do auta, tam se domalovat až zastaví na semaforu, dovézt je do školy, rychle do práce, schůzky s otravnými lidmi, schůzka se šéfem až do pozdního oběda, oběd u počítače, stres, maily, telefony…. Přes den shon nikdy nekončících úkolů a povinností, nucených setkání a obtížné spolupráce. Série prázdných slov a celková frustrace z nedokončených projektů.

Jana byla neustále ve střehu. Nejen v práci, ale i doma.

Její pocity už dávno postrádaly radost, převládala nuda a stres. Zapomínala jíst, málo spala. Nevěděla, co je to vypnout. Její hlava neustále pracovala. Když se jí čas od času podařilo z kolečka vystoupit, ihned ji začaly pronásledovat její vlastní výčitky. Sama na sebe pletla bič, že stále ještě není dost dobrá manažerka, matka, žena, dcera…

Navenek držela tvář, profesionální úsměv a iluzi dokonalosti. Uvnitř sebe se však neustále sebemrskala, že udělala chybu, že něco nezvládla, že něco nestihla.

Celou dobu nedělala to, co by chtěla.

Vždy vyhověla druhým na úkor svých vlastních potřeba a tužeb. Jako třeba:

• Práce o víkendu na důležitém projetu (protože ji vedení naložilo navíc něco, co přece zvládne)
• Převzetí kompetencí za kolegu (protože nikdo jiný nezbyl a ona jediná tomu rozumí)
• Žehlení kvanata prádla pro manžela a syny (protože oni to neumí)
• Organizace cyklistické dovolené (protože oba synové milují kolo a udělá jim to radost, i když ona sama tento sport nesnáší)
• Slavnostní večeře u nich doma pro manželovy klienty (protože je to důležité pro manželův byznys)
• Odvoz tychýně k lékaři (protože manžel tvrdě pracuje a nemá přes den čas)

Když se zamyslela nad svým životem, napadlo ji, že už dávno nezná a nechápe smysl toho, co a proč dělá. Ví jen, že musí a uklidňuje se tím, že jinak to nejde. Práce ji už dlouho nebavila. Ve vztahu s manželem se cítila vyhořelá.

Potýkala se se zdravotními potížemi

Sex ji netěšil, nejraději by ho ze svého života úplně vymazala. Tušila, že ji manžel podvádí s kolegyní. Připadala si stará a ponížená… Na přátele neměla čas a vlastně ji žádní opravdu blízcí nezbyli…

Ignorovala časté žaludeční nevolnosti, průjmy a záněty močového měchýře. Zatuhlou krční páteř a migrény řešila léky proti bolesti. Častá nachlazení přecházela. Špatně spala. Čas od času ji přepadaly záchvaty nepříjemné úzkosti a stavy beznaděje.

V mysli se uklidňovala častým slovem AŽ

„Až v práci dokončím ten šílený projekt…“

„Až budou obě děti starší… “

„Až se manželovi stabilizuje jeho biznis…“

„Až … potom se vše zlepší…“

„Až…“

A potom přišel zlomový okamžik

Stalo se to jedno ráno na parkovišti. Už v autě se ji motala hlava a bylo na zvracení. Její srdce začalo zběsile tlouct, najednou nemohla dýchat, ruce jí začaly mravenčit. Cítila šílený strach, nepopsatelnou úzkost. Hrůzu, že zemře. Stačila si zavolat  záchranku a na chvíli omdlela.

Panický záchvat, a celkové vyčerpání organismu, bylo odpovědí jejího těla na permanentní psychickou zátěž, kterou celou dobu přehlížela. Žít na dluh vůči sobě samé nejde žít do nekonečna.

TIP: Pokud nechcete skončit jako paní Jana, je třeba na svém vnitřním klidu neustále pracovat. Efektivně vám s tím pomůže sebezkušenostní základní seminář EFT.

Skončila 2 měsíce v nemocnici na oddělení psychiatrie. Vystrašená, rozklepaná, bolavá na duši. Rok trvalo, než se dala dohromady. Postupně krůček po krůčku nacházela sebe samu a své dávno ztracené vize. Přestala se bát svých pocitů a pochopila, že to, co ve svém životě zažívá, záleží jen na ní. Pochopila, že nemusí dál nikomu (a hlavně sama sobě) nic dokazovat.

Postupně se naučila respektovat:

sebe,

své pocity,

své tělo,

a své hranice.

Smyslem života, který teď žije, je život sám.

Pokud chcete svůj život běžet v krysím kolečku, tak pamatujte, že tento způsob života nás brzdí:

před novou zkušeností,

před správným rozhodnutí,

před jakoukoliv změnou,

před myšlenkami, které bolí,

a před tíhou plné odpovědnosti za svůj život.

A toho se často bojíme. Bojíme se vystoupit z naší "konfortní zóny" i když nám už delší dobu leze pěkně na nervy. Jen někdy samotný krok do neznáma nás děsí víc, než zůstat na místě, kde nám není dobře.

Zde je 6  kroků, jak se zhroutit:

1. Postavte na první místo všechny ostatní

A až úplně nakonec dejte sebe a své potřeby. Nejdříve vyhovte všem okolo, a až teprve jestli vám někdy zbude čas, poslechněte sebe. Obklopte se dostatkem těch, které musíte zachraňovat. Přeberte za ostatní odpovědnost za jejich pocity, myšlenky a činy.

2. Stavte svůj život jako povinnost

 Nepřemýšlejte o tom, jestli vám to, co děláte, dává smysl. Berte to tak, že to dělat MUSÍTE. Zapomeňte na svá přání, vize. Žijte ze dne na den z povinnosti do povinnosti.  Zapomeňte na svou odpovědnost za své osobní štěstí.

3. Nikomu se nesvěřujte se svými skutečnými pocity a myšlenkami

Všechno zvládejte vždy sami a nikdy nikoho nežádejte o pomoc.

4. Trvale ignorujte signály, které vám zasílá vaše tělo

Pokud vás začne něco bolet atd., nahrňte do sebe hrsti léků proti bolesti, nespavosti… Jako alternativu můžete zvolit alkohol nebo drogy. Ignorujte únavu. Málo spěte. Neberte si dovolenou. Nedovolte své hlavě vypnout. Buďte neustále ve střehu. 

5. Hlavně si nikdy a nikomu neříkejte o pomoc

Všecho přece hravě zvládnete sami. Práci, domácnost, péči o děti...Tak vám to přece říkali doma.

6. Cíleně likvidujte své vztahy s blízkými lidmi

S nikým novým se neseznamujte a buďte co nejvíc sami. Jako alternativu tohoto kroku můžete zvolit postup, kdy se citově pověsíte na někoho, kdo s vámi manipuluje, ubližuje vám nebo vás vysává. Svou pozornost soustřeďte výhradně na to, co se vám nedaří. Jedině tak přispějete dřív nebo později k psychickému kolapsu.

Takže co to naopak celé obrátit?