Ano, dnes je to rok, co jsem na měsíc a půl zamkla svou kancelář a přeobjednala své klienty na nedohledno…Pak na chvilku bliklo na lepší časy, a pak zase temno.

Co k tomu říct? Snad jen to, že když slyším o nových vládních nařízeních, pozoruji ten sílící chaos a neschopnost komunikace v naší vládě, když zaslechnu některé výroky, které bych před rokem považovala za skvělý vtip a absurditu, tak dnes už rezignovaně mávám rukou, protože si pomalu zvykám. Někdy ve mně udeří vlna zoufalství a beznaděje, někdy mi začne ze vzteku bušit srdce a z informací, které se valí z každé strany, mě bolí hlava.

Čemu věřit? Upřímně, NEVÍM. Nevím, co je správně. Někdy nevím, co dělat. Tento stav, že prostě NEVÍM, jsem snad ve svém životě ještě nezažila. I když byly chvíle, kdy jsem se neuměla rozhodnout, poradila jsem se. Ale teď? Kdo mi poradí, kdo mi odpoví? Nikdo. Protože NIKDO NIC NEVÍ. 

Často se ptám sama sebe, jak naplňovat své potřeby a potřeby mé rodiny, abych si udržela spokojený a kvalitní život. Jak myslet? Asi pozitivně. Jen to někdy trochu dře.

Největší dávku frustrace vnímám pochopitelně mezi svými klienty. Lidé ve mně vidí naději, oporu, sílu, proto se na mě obrací. Protože potřebují zase cítit, že svůj život mají pevně v rukách a že jejich život, práce, rodina… mají smysl. Mrzí mě, že mi někdy dochází argumenty, když jim chci poradit, jak se pustit do změn, když nikdo z nás nic nesmí dělat, konat, sportovat, podnikat apod.

Jak dostat svou mysl do klidu a jak vrátit trochu jistoty do svého každodenního života?

Jistě víte, že jsme, my lidé, silně emocionálně založení. Proto mě emoce tak neuvěřitelně baví pozorovat, a proto se zabývám emoční psychologií.

Logika a rozum jde stranou, pokud nás ovlivňují naše silné emoce. Jako jsou třeba strach či vztek. Asi to znáte, že racionální argumenty v hádce s rozzuřeným člověkem nepomáhají. Víte, že vyděšenému dítěti nepomůže, když ho chlácholíte slovy: " nebreč, nic se nestalo." Nebo že člověku, který právě ztratil někoho blízkého, nepomůže ujištění, že to přebolí a že si časem najde někoho jiného.

EMOCE si žádají velkou pozornost! Když je v sobě potlačujeme a neřešíme, zatemňují naši mysl. Pokud si je uvědomujeme a pracujeme s nimi, máme nad sebou kontrolu. Dokážeme mít nadhled nad jakoukoliv situací, protože ji v klidu dokážeme vyhodnotit a pak k tomu zapojit rozum, protože na to máme kapacitu.

V momentě, když se cítíme bezmocně, nemáme nad sebou kontrolu. Ovládají nás totiž emoce. A ty se mohou projevit různě. Nejčastěji agresí, což je obrana proti naší vnitřní bezmoci a frustraci. Nebo se projeví rezignací a apatií.

Když nutíme malé dítě, aby nebrečelo, že se nic nestalo, nebo vzteklounovi, který na nás řve, říkáme, aby se uklidnil, že není třeba se vztekat…nutíme ho potlačovat emoce a snažím se mu vnutit mylnou představu ( která je jen naše), že se nic neděje a dáváme mu najevo jeho neschopnost. Místo abychom ho chápali, dítě objali, vzteklouna nechali vyvztekat…a tím mu dali najevo, že jeho emoce jsou v danou chvíli v pořádku a že může ovlivnit, co se mu právě děje.

V momentě našeho přetlaku nebo úzkosti vždy funguje:

• Dýchat z hluboka a tím uklidnit celý nervový systém
• Odvádět svou pozornost běžnou rutinou. Úklidem, přerovnáním skříně, špajzu, něčím, co přináší výsledek. Víra v to, že přece jen věci máte pod kontrolou a že něco má začátek a konec, je uklidňující. Mozek na chvíli dostává impulz, že z chaosu vede cesta ven. Vrací se jistota ve své dovednosti.
• Uvědomit si svou úzkost a zapátrat, co ji způsobilo.

Vraťte se na chvíli sami k sobě

Vezměte si kousek papíru a tužku a upřímně si odpovězte na následující otázky

• Co bych asi dělal/a, kdyby žádná pandemi  nebyla?
• Co můžu teď, dnes udělat pro sebe?

Přidejte si seznam aktivit, které vám pomáhají

Př: Čtení, vzdělávání, dostatek spánku, pitný režim, procházky a pobyt na sluníčku, když zrovna svítí, omezení sociálních sítí, malování, psaní, vaření, úklid, luštění křížovek, skládání puzzle…

Běžné věci. Přesně ty, nad kterými můžeme mít kontrolu. Přesně ty, které pořád podceňujeme.

Vaše každodenní aktivity jsou nástroje, jak si udržet základní pocit moci. Jak koncentrovat svou mysl na věci, které můžete ovlivnit.

Uklidňují náš nervový systém a tím mohou pomoci od zoufalství a vzteku. Pomohou nám sytit naše základní potřeby. A díky tomu budeme mít volnou kapacitu hledat řešení situací, které nás trápí.

Tak snad vám to pomůže:))