Všeho s mírou. Ani jeden extrém není dobrý, důležité je naučit se využít minulý čas jako zdroj zkušenosti. Přítomnost plně prožívat a vychutnat a na budoucnost aktivně zaměřit své plány a vize. Každá zkušenost nás posouvá dál.
Pokud jste si odpověděli upřímně na otázku, jak zacházíte se svým časem, možná vás v této souvislosti napadla další: Napadá vás, jak lépe plánovat a zacházet se svým časem? Někdy se stačí sami sebe zeptat: "Co chci místo toho co nechci?"
Doporučuji si přečíst krásnou knihu - Čeho před smrtí nejvíce litujeme od Bronnie Ware, která pečovala o umírající lidi. Když se jich jednoduše zeptala, jestli je něco, čeho v životě litují, jejich odpovědi nebyly, že potřebují více peněz a ještě novější auta v garáži….jejich odpovědi byly tyto:
Přál bych si, abych během svého života tak tvrdě nepracoval (lituji, že mi uniklo dětství mých dětí, že jsem se málo věnoval svým nejbližším, radosti, sobě…).
Kéž bych měl odvahu žít skutečně podle sebe. Ne podle toho, co ode mě očekávali druzí (většina lidí litovala toho, že si nesplnili ani polovinu toho, co skutečně chtěli).
Přál bych si, abych měl ve svém životě odvahu vyjádřit své city.
Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli. Bohužel často zjišťují, že stará přátelství už nejde obnovit a nová se navazují v těchto okamžicích jen velmi těžko.
Přál bych si, abych byl šťastnější (mnozí bohužel až na konci života zjišťují, že štěstí bylo/je otázkou vnitřní volby).
Myslete na to, že každá vteřina má svůj smysl. Buďte k sobě upřímní a opovězte si nahlas: Co je to, po čem opravdu toužíte?