Trápí vás nějaká? Co třeba fobie z více lidí, z malých prostorů nebo z pavouků? Každá fobie má svou příčinu. Často bývá důsledkem nějakého velmi nepříjemného zážitku, který se mohl odehrát v našem útlém dětství, dospívání nebo třeba i nedávno a my si mysleli, že to máme zpracované....jenže, pak se na to nabalí další stresová situace a naše fobie propukne naplno. Psychika obecně je velmi křehká a naše podvědomí, kde se všechny tyto příhody zapisují, je nekonečné. Vždy se otevře „nový šuplík“, kam se tato událost v naší mysli uloží. Já měla fobii z lodí, potažmo z napnutých plachet a hrůzu, že se loď převrátí. Jak jsem k tomu přišla? Stačil jeden šílený zážitek z dovolené na Lipně. Kdy jsem si fobii uvědomila? Před pěti lety.

Můj muž si udělal papíry na loď. Těšil se jak malé dítě, až poprvé vypluje na Jadran s naší rodinou a našimi dobrými kamarády. Nikdy před tím jsem na velké plachetnici na moři nebyla. Jen kdysi dávno, jako malá holka, na Lipně. Něco ve mě se trochu bránilo trávit tímto způsobem celý týden mé vytoužené dovolené. Ale můj rozum mě uklidňoval a nakonec přemluvil. "Přece rodině  a kamarádům nezkazím radost", opakovala jsem si v duchu stále dokola. Všichni, kromě mě, se tolik těšili  na dobrodružství! A tak jsem se naladila na těšení a podivný pocit v žaludku jsem přehlížela. Nalodili jsme se a vyrazili na moře. Vše bylo úžasné. Teplo, slunce, moře, hudba, chlazené proseco a skvělí lidé kolem. Idilka:) Jenže pak začalo více foukat a můj muž s radostí v očích začal natahovat plachty. To neměl dělat. Vítr se do nich opřel, loď se nahla na bok a nabrala obrovskou rychlost. Všichni jásali, já nikoliv. V tu chvíli jsem neovládala svou psychiku. Mé tělo bylo ochromené hrůzou s já hystericky křičela. Jediné mé přání bylo, ať okamžitě sundají plachty, nebo se zblázním! Tekly mi slzy a já se nepoznávala.  Prostě jsem si nemohla pomoct. Na mé naléhání se plachty stáhly a s kroucením hlav mých nejbližších, jaká jsem to ale hysterka, bylo po dobrodružné plavbě. Vystoupila jsem na břehu, celé tělo se mi třáslo a já byla slabá, jako kdybych složila vagon uhlí. Styděla jsem se za svou reakci, ale nedalo se jinak.

Celou noc jsem přemýšlela, proč mám z plachet a nahnutí lodě takovou hrůzu. A přišlala jsem na to. Šokovalo mě to. Když mi bylo 13, jeli jsme s mými nejlepšími kamarádkami a jejich rodiči na Lipno. Tatínek měl malou plachetnici, tenkrát bez navigace a předpovědi počasí. Psal se rok 1986. Přišla bouřka a během 5 minut se na jezeře udělaly 2m vlny. Začalo pravé peklo. Loď nahnutá se vztyčenou plachtou se pomalu blížila k hladině. Reakce tatínka byla naštěstí rychlá a v čas ji stáhnul dolu. Naše loď se tedy nepřevrátila. Jenže jsem byla svědkem záchranné akce a pláče malých dětí a jejich maminek, které to stěstí neměly a topily se. Křičely o pomoc. Tento šílený zážitek se mi vryl do paměti napořád. Nikdy jsem podvědomě nevyhledávala přítomnost plachetnic. Až znovu právě před pár lety. Celý svůj zážitek z Lipna jsem si šla "odťukat" ke kolegyni na EFT a dnes jsem v klidu. Sice nevyhledávám rozbouřené moře a nezávodím, ale když se naše loď s palchtami více nahne, ten neovladatelný strach už nemám a vlastně si to užívám. Tento styl dovolené jsem si zamilovala.  Stejně jako letos. Byla to paráda i se silným větrem v zádech.

Pokud trpíte strachem, nebo fobií, která vás ve vašem životě otravuje, nebo limituje, objednejte se ke mně na konzultaci. Spolu tyto strachy můžeme během pár sezení zcela odstranit. Více na www.eft-terapeutka.cz