Stres, který nás aktuálně obepíná ze všech stran a který díky pandemii už téměř rok zažíváme, představuje pro každého z nás trochu jinou skutečnost. Někdo se s pandemií neumí vypořádat a zažívá ohromné vlny úzkostí a strachu, někdo, trochu otrlejší se snaží situaci tolik nepodléhat a někdo nad tím vším jen mávne rukou. Každopádně celková nesvoboda, nepohodlí, ztráta zaměstnání a vše co je s covidem spojené, nás pomalu všechny bez rozdílu dohání a rukou nad tím málokdo z nás mávne.
Na psychice každého člověka se nyní nejvíce podepisuje:
Podle odborníků lze současnou míru stresu ve společnosti přirovnat částečně ke stresu podobnému z války.
A my víme, že dlouhodobý stres je opravdu prevít. Dokáže v nás nadělat pěknou paseku, jako:
Ale zároveň dochází i ke zhoršení objektivní situace ve společnosti jako:
Strategii lze ve zkratce shrnout do těchto 7 jednoduchých bodů:
1.Nastavte ve svém životě řád a pravidelnou denní rutinu
Pokud jste doposud neměli v životě žádná pravidla a sebedisciplínu, je čas je zavézt právě v tomto období. Vím, že se nenacházíme ve válečné zóně ani ve vesmíru, ale je dokázáno, že kosmonauti a vojáci z válečných zón vědí, že to, co pomáhá snášet pocit ohrožení a izolace nejlépe, je řád postavený na jasně daných a pravidelně se opakujících bodech: budíček, koupelna, aktivita, oběd, práce, pravidelný spánek…)
2.Chovejte se odpovědně
Co tím mám na mysli? Máme tendence všechno bagatelizovat a nepohodlné věci, na které jsme nebyli zvyklí, si nepřipouštět. Prostě určitá nařízení nebereme na vědomí, obcházíme je. Naše mysl podléhá mnoha zavádějícím zkratkám, které ovlivňují naše chování. Jednou z nich je tzv. tíhnutí k zachování normálního stavu. Podle něj platí, že situace, které jsme dříve ve svém životě nezažili, máme tendence nebrat na vědomí. Buďme více pokorní.
3.Buďte aktivní
Náš mozek je evolučně nastaven na neustálou aktivitu. Nevím jak vy, ale já potřebuji stále nějaké podněty. Protože nečinnost a stagnace (hnití zaživa) nás paralyzuje a časem uvádí do spirály úzkostí a dalších psychických problémů.
Náš mozek miluje jakýkoliv program. Má rád, když jsme aktivní, kreativní a dodržujeme v těchto chvílích jasně daný řád. Velmi často nám může pomoci něco, co zaměstnává naše ruce: vaření, šití, montování, malování, psaní (třeba deníku, dopisů, blogů…) a především naše plná koncentrace na to, co v danou chvíli právě děláme.
4.Podporujte své blízké
Lidé si od nepaměti pomáhali a vzájemně podporovali. Nejsme uzpůsobeni k tomu žít sami. Už od doby kamenné lidé žili v tlupách. Jsme předurčení ke vzájemnému sdílení a pomoci druhým. Ta v nás posiluje smysluplnost našeho bytí a snižuje míru našeho vnitřního stresu.
5.Plánujte krátkodobé cíle
Náš mozek miluje cíle. Vyplavuje u toho dopamin. Hormon blaha. Když víme, že někam směřujeme, udržuje nás to v tempu, máme se na co těšit. Můžou to být drobnosti. Procházka s kamarádem v přírodě, telefonát s člověkem, který mě nabije a podpoří, přečtení hezké knihy, samostudium, začít dělat něco, co jsme dlouho odkládali atd.
6.Pečujte o sebe. Neopouštějte se!
Je jasné, že současnou situaci nevnímáme jako normální. Cítíme obavy, zmatek, někteří ztrácejí jistoty svého zaměstnání, vnímáme budoucí ekonomické dopady…Ale neustálé přemítání o tom, co nejhroznějšího by mohlo potencionálně nastat, nás fakticky nikam neposouvá. Stejně jako vytváření šílených scénářů v naši hlavě co by bylo, kdyby…, je také ztráta času. Cílená péče o náš vnitřní klid je jedním ze základních kamenů pro posílení naší imunity. Klíčovou roli zde hraje především:
7. Nemějte předsudky a neobviňujte sebe ani ostatní
Nehledejte viníka za tuto situaci, a nesnažte se být v roli oběti. Nikam to nevede.
Během zátěžové situace vyplouvají na povrch nejrůznější předsudky. Prosím nepodléhejme tolik těmto tendencím. Je vždy jednodužší pranýřovat ostatní a odpovědnost za to, jak se právě cítíme, potažmo za svůj život, hodit na druhé. Ale odpovědnost za to, jak se sami cítíme a jak svůj život i v této nepříznivé situaci žijeme, je jen naše.
To nejhorší, co můžeme pro svoji psychiku v současné chvíli udělat, je zavést mentální anarchii. To znamená:
Nezapomínejte ani na své děti. Vašich dětí se tato situace také týká. A to velmi. Zde je pár malých rad:
Děti jsou jako houby. Vše z vás nasají. Vaši nervozitu, smutek, vztek i radost. Mluvte s nimi zcela otevřeně. Nic nehrajte. Odhalí vás!
Řekněte jim o svých pocitech i obavách, ale ujistěte je, že vše bude dobré a časem se dá zase do pořádku. Uklidňujte je.
Mluvte s nimi adekvátně jejich věku. Zodpovězte všechny jejich dotazy. Vše jim vysvětlete. Nelžete. Neříkejte jim například to, že se za měsíc vrátí do školy, protože toto dosud nikdo neví jistě.
Vysvětlete starším dětem, že je třeba být disciplinovaní a odpovědní. Že to nemají jednoduché ani jejich učitelé. Buďte jim příkladem. Zaveďte doma řád! A buďte v dodržování důslední.
Mluvte s nimi, naslouchejte jim ještě víc, než kdy před tím. Ptejte se jich na jejich pocity, zajímejte se o ně! Nepodporujte je v celodenním pasivním sledování YouTube, sociálních sítí a hraní her. Zapojte je do domácích prací a pomoci druhým.
Hlavně buďte s nimi a pro ně:-)
Buďte trpěliví, sdílní a komunikujte se svým okolím. Buďte nápomocní a také pouštějte své emoce. Je důležité vnímat jejich moudrost, která nás nasměřuje k vnitřní rovnováze. Nesnažte se zavírat před realitou oči. Jedině tak se dá toto nepříjemné období nejistot a nesvobody zvládnout.
Tak hodně štěstí.