Neexistují dva mozky, které by přemýšlely shodně.

Než vzniknou slova, vznikne myšlenka. Ta vytvoří pocit a ten pak spolu s myšlenkou vytvoří slovo, kterému dá určitý náboj. Náboj může být negativní nebo pozitivní. Slovo nás může vystrašit, rozplakat, naštvat, nebo pohladit, rozzářit či rozesmát. Slova pak vedou k činům a ty k výsledkům.

Slova mohou být mosty nebo propasti mezi námi. Záleží jen na nás, co si zvolíme.

Často se stává, že Něco říkáme, ale druhý NĚCO JINÉHO slyší. Urazí se, naštve se, ačkoli to tak vůbec nemyslíme. Jenže on si nemůže pomoci, protože to uvnitř sebe tak cítí. Jeho myšlenková mapa je prostě jiná než ta naše a on neví, jak pochopit tu vaši. Jak z toho ven?

Co je na vzájemné komunikaci tak těžkého?

Neumíme totiž druhým naslouchat. Neumíme se ptát. Máme neustálé předsudky a domněnky, které si ve své mysli vytvoříme a pak se bojíme zeptat, jak to ten druhý vlastně myslel.

Bojíme se, že budeme vypadat hloupě. Že druhého otravujeme, nebo že ho svými dotazy naštveme.

Jenže když to neuděláme a podlehneme strachu a předsudkům, stane se příště třeba toto: Nevolá a neodpovídá na sms.  A my máme hned jasno – "určitě už má někoho jiného". V naší mysli vzniká scénář rozchodu, i když vás ten druhý vroucně miluje.

Někdy se stačí sami sebe zeptat: Jak to vím? Řekl mi to? Viděla jsem ho snad s někým jiným? A pak si odpovězte a buďte k sobě upřímní.

Proč si často nerozumíme?

Je dobré si uvědomit, že jsme každý originál. Že na světě neexistují dva stejní lidé. Každý pocházíme z jiného prostředí a každý má svou minulost, výchovu, své návyky a hodnoty, představy, které vláčí svým životem. Naštěstí nemáme ještě tu schopnost ( doufám, že ani nikdy mít nebudeme) jeden druhému vidět do hlavy.

Ale jsme vybaveni důležitými nástroji jako je: pusa, abychom se zeptali, uši, abychom poslouchali, a srdce, abychom cítili a porozuměli.

Protože bez komunikace nelze vztah zachránit ani budovat.

Komunikace je jako spojnice dvou lidí. Kde se přeruší spojení, tam přestane existovat vztah. Lidé se pomalu oddalují a dochází k nedorozumění. Začnou si žít své životy. Chvíli to funguje, ale bez společného cíle, kompromisů, vzájemného respektu a důvěry daleko nedojdete a vytvoříte si místo pevného mostu propast.

Mnoho vztahových problémů, které se od svých klientů dovídám, plyne ze špatné a nepochopené nebo žádné komunikace, nedostatku informací, hromady domněnek a katastrofických scénářů, co by bylo kdyby...

Vztah je jako most – potřebuje dva silné břehy, aby na nich mohl pevně stát. Když se jeden břeh zhroutí, most spadne, ať se druhý z břehů snaží sebevíc. Protože vztah nemůže fungovat jen na snaze jedné strany. Je třeba fungovat vzájemně. Protože kde je oboustraná snaha a vůle, je vždycky cesta.

Jak tedy tu oboustrannou vůli vyvolat? Jak dosáhnout toho, aby druhý také chtěl a měl snahu naslouchat, mluvit a udržet most pevným?

Nedomnívejte se, ptejte se. Neočekávejte, ale mějte připravené varianty a záložní plán.  Nasycujte si své vlastní potřeby. Nechtějte po druhých, aby to dělali za vás. Dávejte druhému svobodu a netlačte na pilu. Respektujte se. Nevzdávejte vše hned při prvním klopýtnutí a prvním nezdaru.

Pokud máte problém ve vztahu, nevíte jak dál, ráda vám pomohu na osobní terapii EFT.