Stres funguje podobně jako zákon o zachování energie. Energii nelze vytvořit ani zničit, dá se pouze přetransformovat na jiný druh. Stres je vlastně taková forma energie. Ukládáme si ho do vnitřních baterek, a když už není kapacita na uschování, musíme baterky vybít. Někdo se vybije ve sportu či jiné fyzicky náročné aktivitě, další dá svou energii do hraní počítačových her, jiný je schopný ji přeměnit při meditaci či čtení, někdo na dlouhých procházkách.

Energie, kterou přináší stres, nezmizí jen tak. Nenechávejte si ji v sobě.

Stres se v nás pomalu a nenápadně střádá, probublává a naplňuje se po okraj – stejně jako bublající polévka v hrnci. U obojího platí, že když nebudeme pravidelně snižovat teplotu, polévka se připálí, přeteče a všechno se vyvalí ven. A stejně je to jako s každodenním a dlouhodobým stresem, který mnozí z nás snášíme už téměř rok díky pandemii. 

Máme 3 stádia stresu. Jak na něj, co dělat a jak se mu jednoduše bránit?

1. Poplachové stadium: Pomoc!

Při prvním kontaktu se stresorem se nám v těle během pár sekund spustí spousta chemických reakcí. Slouží k tomu, abychom mohli se zdrojem stresu bojovat, nebo od něj utéct. Někomu začne bušit srdce, zrychleně dýchá, někdo cítí napětí ve svalech či pocení. V těle se nám toho však děje mnohem více a je to pro celý organismus extrémně náročná situace. Toto stadium obvykle netrvá příliš dlouho, ale může se v některých případech protáhnout. Pokud jsme se stresoru úspěšně zbavili, tělo se vrací zpátky do běžného fungování, pokud ne, dostáváme se ke druhému stadiu.

2. Stadium adaptace: Jak se s tím vyrovnám?

Pokud stresor na organismus působí delší dobu , hledáme možnosti, jak se s danou situací vyrovnat. Necítíme už akutní projevy jako v poplachovém stadiu, ale mnoho z těch reakcí v těle stále probíhá – i když v nižší míře. Organismus se nadále snaží být připraven k maximálním výkonům, protože se stále cítí být ohrožen. Jenže zároveň potřebuje odpočinek, který si ale dle dostupných informací z těla i mysli nemůže dovolit

Ve fázi adaptace stále probíhají velmi energeticky náročné procesy, které se navenek projevují např. podrážděností, nespavostí, únavou, různými bolestmi (svalů, zad), vyšším krevním tlakem, zhoršenou imunitou nebo třeba tloustnutím i bez změny jídelníčku (při stresové reakci tělo nemá možnost správně trávit a využít živiny – spíš ukládá, protože to vypadá, že energie bude potřeba v budoucnu).

Toto stadium může trvat minuty, ale i měsíce nebo roky . Vše záleží na velikosti našeho problému a jak jsme schopni najít řešení situace. Organismus nám (ne)nápadně naznačuje, že pokud s tím něco neuděláme, přestane sloužit. Kontrolka v autě svítí, jedete na rezervu. Pokud nenajdete způsob, jak doplnit palivo anebo (ideálně) jak se stresoru zbavit, blížíte se mílovými kroky k nevyhnutelnému.

3. Stadium vyčerpání: Už nemůžu dál

Pokud jsme stresoru stále vystaveni a nenašli jsme, jak se s problémem vyrovnat, dochází k úplnému vyčerpání. Došly nám baterky. Tělo se nemá kde dobít. Dochází ke zhroucení. Projevy zhroucení jsou velmi různorodé. Mezi nejznámější patří propuknutí deprese nebo jiného psychické onemocnění, v horším případě infarkt, nebo mrtvice. Organismus prostě přestane fungovat, protože už nemá zdroje. Zhroucení a úplné vyčerpání je vlastně takovým posledním záchytným bodem.

Takže co s tím? Jak poslednímu stádiu předejít? 

ZASTAVTE SE!

Vědomě a cíleně se na chvilku zastavte, než vás zastaví to, že došla energie. Jen třeba na minutu, ale klidně můžete cvičení protáhnout i na půl hodiny. Udělejte sami sobě laskavost a buďte chvilku tady a teď, sami se sebou.

vyzkoušejte relaxační techniky, které jsou vlastně takové momenty, abychom si mohli na chvilku odpočinout od všeho, co nás vyčerpává.

Poplachovému stadiu nemůžeme úplně zabránit, ale tu druhou, adaptivní fázi můžeme poměrně dobře ovládat. Některého stresu se nemůžeme zbavit úplně, ale pomocí relaxačních technik dáváme tělu zprávu, že nyní nemusí makat na 120 procent – naopak, teď je čas na úplné zklidnění a síly se nabírají.

Potřebujeme dobít zpět své životní baterie. 

Vyzkoušejte na sobě:

1, Najděte si klidné a tiché místo, kde můžete být chvilku sami.

2, Zhluboka se nadýchněte a uvědomujte si, jak vámi proudí vzduch.

Vnímejte kudy prochází a kam až se dostane. Umíte dýchat až do břicha? Zkuste to a vnímejte, co to s vámi dělá.

Na chvilku dech zadržte a pak pomalu vydechujte zase do břicha.

Po chvilce věnujte pozornost tomu, co cítíte v nose. Je to nějká vůně? 

3, Přesuňte pozornost ke svému sluchu. Soustřeďte se. Klidně si na chvilku u toho zavřete oči, ať můžete zvuky lépe vnímat.

Zaposlouchejte se do zvuků kolem sebe. Co slyšíte? Co je blízko a co se ozývá z větší dálky? Možná slyšíte kručení ve svém břiše, šumění v uších…

Co ve vás jednotlivé zvuky vyvolávají? Chvilku se oddejte tomu, co slyšíte a co to s vámi dělá.

4, Vnímejte celé své tělo.

Projděte si v myšlenkách celou svou tělesnou schránku. Kde se vaše tělo opírá o zem, o židli, co máte právě na sobě a jestli je vám to oblečení pohodlné, je vám teplo nebo zima?

Zůstaňte tam chvilku a užívejte si to.

Také si uvědomujte, jestli vás někde něco bolí, tlačí, šimrá. Možná by nějaká část vašeho těla potřebovala trochu opečovat. Zeptejte se jí, co potřebuje. Nebojte, klidně nahlas. Možná chce jen chvilku pozornosti a zastavení. Nebo je bolavá a potřebovala by pohladit nebo ošetřit?

Neváhejte a věnujte (klidně jen v myšlenkách) své bolístce to, co potřebuje. Nebo se vědomě pohlaďte po tváři, projeďte si rukou vlasy, promasírujte si krk, protáhněte si záda. Zakruťte hlavou. Nikam nespěchejte. Dejte si čas.

5, Na okamžik si uvědomte, co cítíte v ústech.

Nemáte žízeň? Kdy jste naposledy jedli a co to bylo?

Máte na něco chuť? Co byste si dali za dobrůtku, která by vás potěšila?  Přemýšlejte, hrajte si chvilku s tou představou.

6, Nakonec se zaměřte na svůj zrak

Nejdřív se zeptejte, jak se vaše oči mají. Nejsou unavené? Co by potřebovaly? Nepálí vás? Pokud jste je měli doteď zavřené, otevřete je a rozhlédněte se kolem.

Jaké vidíte barvy a tvary? Líbí se vám prostředí okolo sebe? Zaujalo vás něco konkrétního? A jaké ve vás vyvolává pocity? 

Co se děje, když oči zavřete a zase otevřete? Můžete se dívat i do prázdna a na chvilku se tak trochu vypnout.

Na závěr cvičení doširoka rozevřete víčka a zahýbejte očima do všech směrů.

Zhluboka se nadýchněte a s výdechem se vraťte zase zpátky do reality. Jak vám je teď? Možná jste si právě věnovali víc času, než jste zvyklí dávat si za celý týden. Nezapomínejte na sebe. Dodávejte si energii, kterou všichni potřebujeme a to tím, že jste přítomni a že se více vnímáte.