Asi znáte ty zajeté koleje po kterých denně vedeme svou cestu. Stejná hodina vstávání, ranní káva, stejná cesta do práce, stejná pracovní činnost, oběd s kolegy ve stejné restauraci,  nákup v nedalekých potravinách, úklid, večeře, shlédnutí oblíbeného filmu nebo seriálu...a tak stále dokola. Každý máme své životy samozřejmě jiné a s nimi i své návyky a vyšlapané cestičky. Někdo má 3 děti, někdo je sám…ale naše zaběhnuté stereotypy asi známe každý.

Lidský mozek má totiž stereotypy rád. Dávají mu pocit bezpečí, jistoty a zjednodušují už tak dost složitý život. Ale nesmí nás takový stereotyp začít ubíjet.

Víte, co je nejvíce se stereotypem spojováno? Práce, věk a vztahy.

Tak třeba práce, nedávné výzkumy zjistily, že až 80% dotázaných nejsou ve své práci spokojeni. Ale stále jsou tam. A víte proč? Protože si dávají otázky tipu: „ Co kdyby jiná práce nevyšla, co když na to nemám začít něco nového? I když už delší dobu chci....Co když zůstanu bez příjmu …?“ Důvod proč zůstáváme ve stereotypu je díky našim strachům a mnoha zajetým programům, které jsme slyšeli od svých nejbližších, kterým věříme a neseme je s sebou z dávného dětství. Programy, které nám brání v rozletu.

Věk, ten nás taky pěkně "omezuje". Často slýchám ve svém okolí nebo od klientů, že po čtyřicítce jim už nikdo leší místo nenabídne, no a začínat podnikat ? Neví, zda už na tuhle práci nejsou příliš staří, pomalí, trapní a nevím co ještě! Kde to asi slyšeli? No a dokonce prý po čtyřicítce už se nevdají a nenajdou si partnera, po padesátce končí život...hmm, pěkná úvaha.

No a co teprve vztahy.  Když příjde nuda, stagnace, není žádná snaha a žádná invence, je zle. Stereotyp ve vztahu je prvním spouštěčem problému. Hned v závěsu za ním je špatná komunikace, popřípadě žádná a problém je na světě.

Někdy si myslíme, že tím, že jsme měli svatbu a pak děti, máme hotovo. Ale to zdaleka nemáme! Dobrý vztah je každodenní práce. Zahradu také zaléváme, aby byla svěží a zelená, ne?

Vztah, o který přestáváme pečovat a všímat si jeden druhého, zaniká. Ano je to někdy namáhavé, přiznávám. Někdy i dochází síly, ale když se to povede, pak oba partneři sklízí tu sladkou odměnu. Použijte k tomu ne myšlenky, ne slova, ale činy!

Mluvte, naslouchejte si, děkujte si, objímejte se, dotýkejte se navzájem a to pokud možno častěji než svých mobilích telefonů. Hlavně si na sebe udělejte čas. A to pravidelně.

Prolomit stereotypy není vždy jednoduché, chce to změnit způsob myšlení a úhel pohledu. Ale dá se to, věřte mi. Návodem může pro vás být má kniha – 9 kroků k vnitřní svobodě.

Někdy jsou ale steteotypy, nebo lépe řečeno rituály, k užitku. Klidní naši mysl, ujišťujeme se, že věci děláme dobře...občas rituály jednoduše potřebujeme. Kdybysme byli totiž jen plni nových podnětů, byli bysme dost roztěkaní a neklidní. Určité rituály a pravidla potřebují všichni, zejména pak malé děti. Jako pravidelný spánek, jídlo a pobyt na čerstvém vzduchu. Ale je trochu rozdíl ve slově rituál a stereotyp.

Já osobně mám své každodenní rituály ráda. Hlavně po ránu. Ranní procházka se psem, sprcha, lehká snídaně, jedna až dvě kávy… a můj den může začít. Den, na který se těším, a který lépe plyne.

I tak  se snažím ve svých každodenních krocích dělat věci trochu jinak. Tak třeba vyhledávám jiný okruh procházky. Měním hrníčky na kávu, někdy když mám čas jedu autem do města jinudy.( Obvzvlášť teď v létě, kdy je vše rozkopané, tak je to někdy nevyhnutelné, i když to zrovna neplánuji:-) )

Někdy je to docela zábavné, každopádně vždy trochu jiné. Doporučuji takové malé změny vyzkoušet.  Přiznám se, že to co mě nejvíc ubíjí jsou večery před televizí. Všichni k tomu máme často tendence po celém únavném a náročném pracovním dni. Jen tak se hodit na gauč, nechat se „bavit“ a chvíli vypnout hlavu. Je to jednodušší a nestojí nás to další námahu. Miluji filmy, jsem velký fanda dobrých filmů, ale jen občas a jen opravdu dobrých. Takže se snažím v týdnu vymyslet nějaký večerní program. Buď je u nás návštěva, nebo se jde večer sportovat, nebo dlouhá večerní procházka se zastávkou v hospůdce, nebo divadlo, kino...vždy mě jiná činnost obohatí, dodá novou energii, i když se mi kolikrát nechce.

Důležité je mít stále nějaké plány a mít se na co těšit. Vymyslet fajn víkend a klidně mít občas pyžamový den. Prostě neusnout na vavřínech ani ve vztahu, ani ve své práci a hlavně sami se sebou.

Protože strašná není ta změna, ale právě stereotyp! Vše se dá změnit!

Každá změna je možná v každém období vašeho života i v jakémkoliv věku!

Jak se nebát změny se dovíte více v mé knížce - 9 kroků k vnizřní svobodě https://www.eft-terapeutka.cz/kniha/9-kroku-k-vnitrni-svobode