Syndrom vyhoření vnímám opravdu jako vyhasnutí „vnitřního ohně“, jakéhosi hnacího motoru a zdroje životní energie.

Možná budete překvapeni, ale původ může pocházet z našeho dětství. Často nechápaví rodiče se mohli podepsat na pocitu že nejsme dost dobří. Že se musíme více snažit. A to se velmi často může projevit v osobních oblastech, takže i mimo práci.

Mnoho žen na mateřské, potažmo mužů na rodičovské, už vyhořelo a ještě vyhoří. Nebo přítomnost v dlouhodobém nefunkčním vztahu, ze kterého není cesta ven a síla odejít a kdy začneme pochybovat o sobě samých, cítíme vyhoření z celého vlastního života.

Syndrom vyhoření je tedy stavem, kdy už nemáme k dispozici další palivo a už nemá co hořet. Kdy jsme vyčerpali všechen zbytek své energie. Kdy už sobě ani okolí nemáme co nabídnout. Z posledních sil se snažíme paběrkovat zbytky energie, která nám ještě zbyla, až jedeme na úplný doraz. Jenže pak se mnohdy stane, že druhý den ani nevstaneme z postele.  

Je to ten stav, kdy si uvědomíme, že už dál nemůžeme. Že jsme se nějakou dobu přestali starat o svůj vnitřní oheň, o svou energii a všechna naše síla je pryč.

Jak přemoci syndrom vyhoření?

Vyhledat podporu u přátel, rodiny, partnera, kolegů, šéfa, zkrátka kdekoliv. A nezapomenout si dát do pořádku další základní potřeby, jako je vlastní prostor, hranice, péči o sebe a tím svou ochranu. Vyhodnotit své možnosti za pomoci někoho blízkého, třeba i terapeuta, protože při vyhoření už to sami obvykle nezvládnete.

Začněte být zdravě sobečtí!

Udělejte na chvíli ze sebe střed světa! Řekněte si o pomoc, o podporu, pečujte sami o sebe. Protože ve fázi vyhoření nezáleží co k ní vedlo, ale jak se s ní umět tady a teď vypořádat. Je třeba zpět načerpat své vyčerpané rezervy.

Vždy záleží na vašich momentálních možnostech a síle. Naplánujte na své příští dny možnosti, jak znovu nabrat energii, jak s ní umět šetřit, co potřebujete hned a teď do svého každodenního života přidat, co naopak ubrat. Na co je fajn se vykašlat, co je v pohodě zadat druhým a co je naopak pro vás prioritou. 

Věřte mi, že zdravé sobectví je v pořádku. Mluvím nejen z vastní zkušenosti, ale také ze zkušeností mých klientů, kteří to dokázali. Naše zdravá sobeckost je naší prevencí k tomu, abychom byli v pohodě a zvládali svůj život s lehkostí. Mohli tady být pro své partnery a děti, ale nemuseli při tom ze sebe vydat poslední zbytky vnitřního paliva. To ještě nikdy nikomu nepomohlo.

Často naši změnu komplikují právě pocity viny a výčitky svědomí – jenže málokdy fungují jako pozitivní motivátor a zdroj energie, spíše vedou k točení se v kruhu.

Někdy se stačí na chvíli odosobnit od svého problému! Zkuste se zamyslet, kdyby tento stejný problém měl váš dobrý přítel. Co byste mu poradili? Cizím lidem se totiž lépe radí. Odpověď kolikrát víme hned. A právě svou okamžitou odpověď, aplikujte rovnou na sebe.

Jak předejít syndromu vyhoření?

Dělejte relaxační aktivity jako je cvičení jógy, meditace, masáže a sauna, ta pomáhá i proti depresi.

Zapojte fyzickou aktivitu do vašich dní jako třeba procházky v přírodě.

Dopřejte si pravidelný a dostatečný spánek - 6,5 až 8 hodin každý den

Meditujte. Každá dobře provedená meditace eliminuje stres v těle. Čistí myšlenky, odlehčuje vaši hlavu.

Změňte prostředí. Jeďte na dovolenou, na chatu, na víkend na vzdělávací seminář, zažívejte nové podněty, které vám dobijí vaše baterky. Snažte se méně pracovat.  

Opečovávejte své základní potřeby. 

Dýchejte – choďte na čerstvý vzduch a když se k tomu přidá sluníčko, je to nejlepší prevence.

Mějte pocit, že váš život má smysl.  Je důležité cítit vnitřní spokojenost. Cítit, že žijete „dobrý a naplněný život.“ Je to základní zdroj našeho štěstí. Potřebujete cítit, že i vaše práce má smysl. Vnímat, že vás práce naplňuje a baví. Protože bavit by vás měl celý váš života.  Pokud to tak není, je třeba se zamyslet, co můžete změnit.

Žijte z vlastního "pramene". Udržujte si v sobě malou jsikru, která vám pomůže zvednout se a jít dál. Opustit dno, na které jste se dostali. Překonat pády a pohromy, které vám život připravil.

Někdo svou jiskru nebo pramen nachází ve svých snech a touhách, v silné představivosti a víře, někdo v lásce, někdo ve spiritualitě, každý to máme jinak. Důležité je, že ho v sobě máme a když je potřeba, tak ho použijeme, abychom mohli jít dál.